Luxus? Jedině za odměnu! Aneb jak jsem si koupila 1. luxusní kabelku

Ryze dívčí touha aneb Jednou si svůj sen splníš, holka

Vězte, že i já mám touhy. Ty ryze dívčí. To, že jsem se opřela do podnikání a investuju přece neznamená, že na své ženství rezignuju. Vždy jsem byla parádnice a módu miluju odjakživa.

Doteď si moc dobře vzpomínám, jak jsem si jako malá hrála na princeznu. Nanosila jsem všechny sukně, co jsem doma našla na hromadu a postupně se do nich nasoukala, abych měla jakože spodničku a objemné šaty.

Taky si pamatuju, jak jsem si už na základní škole lakovala nehty a malovala stříbrnou linku na oči. Mimo to jsem vedla počestný život, ale moje oblíbená paní učitelka mě donutila jít si linky umýt na wc, jako bych byla nějaká coura.

Na školní bíle vykachličkované záchodky si taky moc dobře pamatuju. Ach ta nostalgie. Asi se její nelibost ke mě táhla od prvního školního dne, kdy jsem si nalepila tetovačku na tvář. Černou růžičku z Bravíčka. A my se přitom měli fotit jako prvňáčci.

Já byla vždycky rebel! :)

Za moji lásku k módě může maminka, která mě k tomu vedla. Od malička mě totiž parádila. Ale také brigády v novinovém stánku, kde jsem četla a listovala barevnými módními časopisy. Jé, ty voněly. Taky milujete vůně?

Povím vám, že si dosud pamatuji jeden moment, kdy jsem si prohlížela módní editorial a padala jsem do mdlob, když jsem viděla ty částky za luxusní značkové kabelky a oblečení (tehdy se ještě uváděla nejen značka, ale i cena).

Tehdy to pro mě byly tak nepředstavitelné částky, že jsem nechápala, kdo si může takové věci kupovat. Tolik, kolik stála např. jedna kabelka, bych si tehdy nevydělala ani za 10 let pravidelného chození na brigádu!

Nicméně jak jsem dospívala, moje parádivá stránka se čím dál tím víc rozvíjela. Jak jsem tak listovala módními časopisy a pořád dokola vídávala ty skvostné drahé kabelky, ladila jsem se nevědomky na jinou frekvenci. Tehdy jsem to však samozřejmě ještě takhle neuměla pojmenovat.

A já si řekla – „a proč vlastně ne? Když je mají holky v časopise, proč bych ji nemohla mít i já? A tak jsem se zařekla, že až budu velká, tak si jednou takovou kabelku taky koupím!“

Od té doby uběhla spousta let a v rámci všedních dnů a starostí jsem na tuto moji touhu zapomněla. Ne však natrvalo. Později se opět přihlásila o slovo. A už bylo mnohem reálnější si ji koupit. Z tehdejší brigády bych jenom na ni totiž šetřila dosud…

Cesta ke splnění snu může být složitá, nicméně ne nemožná

Jak jsem si koupila svoji první luxusní kabelku a díky tomu se zase něvědomky začala přeprogramovávat moje mysl ve smyslu toho, že mohu mít vše, po čem toužím? Aneb s jídlem roste chuť!

Jak jste si mohli přečíst např. zde, byla jsem vedena od malička k práci. A tak bylo logické, že jsem se i propracovala k podnikání. Jelikož můj cíl, který jsem si stanovila už taky víte – píšu o tom často, tak není pochyb o tom, že jsem se do toho naplno opřela.

Jelikož si ráda hraju, překonávám překážky a mám ráda pocit, že si něco fakt zasloužím, tak když se moje touha po luxusní kabelce opět po letech vynořila, řekla jsem si – „tak ukaž, že si ji zasloužíš. Že jsi pro tento sen ochotna podstoupit něco navíc.“ 

A tak se stalo. Zaměřila jsem se na tuto konkrétní touhu a šla si za ní. Jak? Samozřejmě jsem měla svoji práci, kde jsem vydělávala obstojné peníze. Ale navíc jsem si k tomu přibrala i další podružné prácičky a brigádičky. Ve smyslu hesla, každá koruna se počítá.

Chcete vědět konkrétně co? :) Tak například jsem pracovala ještě déle než obvykle. Tou dobou běžně 20 h denně, někdy i 2 dny v kuse bez trochy spánku. Věřím, že se to může někomu zdát přehnané, ale tak to prostě je.

Mám takovou práci, kdy prostě musím tvrdě makat spousty dní v kuse za sebou. Často s minimem spánku. A potom jsou tu dlouhé dny a týdny, kdy nemusím dělat vůbec nic. Tak to holt někteří podnikatelé mají. Už jsem se s tím smířila. Ale byly doby, kdy jsem si musela opakovat, proč to dělám. Jinak bych to asi nedala. Ten zápřah.

Korunka ke korunce a kabelka je ve skříni

Zde vám vypíšu, co dalšího jsem konkrétně dělala, aby se korunek sešlo víc. Uvidíte, že vydělat peníze můžete zajímavými způsoby, které by vás třeba ani nenapadly. Zapojte kreativitu a svoje vlohy a uvidíte, že i vy si na svoji vysněnou věc dokážete za chvíli ušetřit.

Taky jsem chodila kolem domu a nebo běhala po polích a trhala luční kvítí, které jsem následně upravila do kytiček a prodávala. Mimo to jsem ještě vyráběla různé věnce a dušičkovou vazbu na zakázku.

Nebo jsem se domluvila s pár „časově zaneprázdněnými lidmi“ od nás z bytovky, kde jsem tehdy bydlela s tehdejším přítelem a domluvila se s nimi, že místo nich budu za úplatu uklízet schody a společné prostory. Víte, kolik si taková uklízečka, nad kterou se mnozí ofrňují, vydělá peněz?“ 

Brigáda na sběr ovoce taky nebyla špatná.

Dále si vzpomínám, že jsem jednou v neděli, když jsem se mohla konečně trochu víc prospat, vstala časně ráno (ještě za rosy) a jela k pár vytipovaným stromům s ořechy a posbírala je a následně prodala.

Nebo jsem jednu dobu taky jezdila po všech čertech a masírovala.

Bylo toho ještě mnohem více. Šetřivost probouzí kreativitu! Tak zapojte hlavu a určitě si nějakou tu vhodnou brigádu pro sebe vymyslíte.

Když se k tomu přidaly peníze, které jsem dostala například od babičky k svátku atp., tak jsem zjistila, že za pouhých pár měsíců si vysněnou kabelku mohu koupit. „A to jen díky drobným prácičkám navíc“.

Koupila jsem si svoji první dospěláckou kabelku. Přesně ten konkrétní model od konkrétní značky, který se mi líbil jako dospívající holce, co měla hluboko do kapsy a ještě v ní měla díru.“ 

Můj dlouholetý sen se proměnil v realitu. Mám ji doteď a nikdy se jí nezbavím. Je to můj miláček.“ 

Doteď si pamatuju na pocit, když jsem ji měla poprvé v ruce. A jak krásně voněla. Byla jsem štěstím bez sebe. Hrdě jsem si ji vystavila na důkaz toho, že sny se plní těm, co pro ně jsou ochotni něco obětovat.

Ještě bych vám ráda napsala, že koupi této kabelky předcházelo zhruba 10 let práce a tvrdého odříkání. Peníze na ni jsem měla už dávno. Ale zkrátka jsem si ji nedovolila pořídit. Protože jsem šetřila na vyšší cíl – koupi svého vlastního bydlení. Tento cíl byl nadřazen touze po kabelce. Říká se tomu určování si priorit.

Proč jsem takové nepohodlí podstoupila? Stálo to za to?

Jasně že jo! Vlastně to byl vedlejšák. Abych sama sobě dokázala, že to dokážu. Neměla jsem vyloženě zapotřebí toto nepohodlí podstupovat, ale to bych nebyla já.

A ještě se musím přiznat k něčemu, tou dobou jsem měla dlouholetý vztah s tak bohatým přítelem, že by mi mohl koupit klidně celý obchod s takovými kabelkami, kdyby chtěl. Ale on nechtěl – a proto s ním už nejsem a raději jsem si našla obyčejného kluka, který by se pro mě rozdal i z toho mála, co tehdy měl! :)

Proč vám to píšu? Chci vám jen opět na svém vlastním příkladu ukázat, že kdo chce, hledá způsob a kdo nechce, hledá důvod. Ano, cítila jsem se mnohdy, jako sedřená z kůže, padala jsem únavou, dělaly se mi mžitky před očima. Spala jsem jen pár hodin denně. Cítila jsem se trapně, že trhám kytky, zatímco sousedka na mě kouká z okna.

„Ale! Tak moc jsem něco chtěla, že jsem si za tím šla. Když potom zjistíte, že to jde u „maličkosti“  jakou je drahá kabelka, tak si říkáte, že možná by to šlo i s něčím větším.

A zkusíte to. Posunete se na další level. A tak pořád dokola. A když se potom ohlédnete a uvidíte, co všechno jste už dokázali, ani tomu nebudete chtít věřit!“ Ověřeno. Tečka.

Pomůžu ti s rozjezdem tvého milionového podnikání! TEĎ je ten ideální čas. Úspěšně podnikám 15 let a předám ti svoje know - how, aby i tobě byznys, který si vytvoříš, šlapal přinejmenším tak, jako mně! Když se náhodou někde zasekneš, svojí energií a drivem tě nakopnu, abys nusnul(a) na vavřínech. Na to jsem machr! Více o mě si přečtěte např. zde >> Jsem také investorkou do nemovitostí! Svoje zkušenosti jsem sepsala do příručky Příručka pro začínajícího investora do nemovitostí
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.